Linie identity Michaely Spružinové

06.02. – 05.03.2015.

Michaela Spružinová (1983, Děčín) vystudovala Ateliér skla Ilji Bílka a Kurátorská studia na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V současné době působí na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, jako asistentka v Ateliéru Design skla.

Ačkoli Michaela vystudovala sklo konceptuální přesahy a zájem o místo a jeho tradice můžeme v její tvorbě vysledovat již od dob studií. V roce 2008 na stáži v Jeruzalémě odlévala kusy svého dočasného domova do vosku a věnovala se tématice trampingu, který je od dětství důležitou součástí jejího života Nevertramping story ( 2012). Současně se začala věnovat paměti míst, pro které své projekty vytvářela. V Mladé Boleslavi uspořádala sbírku dílů starých škodovek (2011) a pro trnavskou synagogu vytvořila dílo Dokud nám paměť slouží (2013) reflektující místní události za druhé světové války.

V roce 2014 Michaela vytvořila kromě Linií identity dva další projekty reagující na historii a paměť místa. Na základě archivního výzkumu vypsala na galerii Deska v Ústí nad Labem vzpomínky na Němce, kterým před válkou patřil dům naproti galerie. V zámku Ploskovice, kde sídlila Napola¹, Michaela fotografovala návštěvníky zámecké zahrady s duchem jednoho z tehdejších chráněnců, s malým chlapcem vychovávaným na důstojníka SS.

Projekt Linie identity však překračuje hranice konkrétního místa. Reaguje na situaci, kterou vyvolalo zveřejnění videa z archivu Stevena Spielberga natočeného krátce po II. světové válce u Plzně. Spolu s německou armádou odchází z Čech i mladá dívka, zbitá a pravděpodobně i znásilněná, v pánské německé uniformě. Dívka je zoufalá, ale i přes to je velmi charizmatická. Po zveřejnění jejich záběrů pod názvem Lost German Girl na YouTube se na internetu vytvořila skupina, která se snaží vypátrat její identitu. Kdy a kde bylo video natočeno, z jaké země jednotky pocházely a do jakých táborů byly deportovány, jak se mezi nimi ocitla dívka v pánských velkých šatech svírající v rukách balíček bezcenných říšských marek? To jsou otázky, kterými se zabývají lidé z oné internetové skupiny.

Jenže proč se to stalo? Jak se dívka jdoucí po silnici po sedmdesáti letech dostala do centra zájmu lidí bydlících na různých kontinentech? Čím je nám tak blízká? Není zobrazením společného pocitu, který v nás z II. světové války zůstal napříč národy? Jak moc se od té doby svět zmenšil a jaká hodnoty zastává v současné globalizované informační vesnici? Co ho spojuje a co odsuzuje? Jak příběh ztracení dívky koresponduje se současnou situací? To vše jsou další linie, nad kterými prostřednictvím projektu Michaely Spružinové můžeme přemýšlet.